Komunikace nevznikla od slova manipulace - Mgr. et. Ing. Karel Hora
„Kdo říká,
že mezi komunikací a manipulací není žádný rozdíl,
měl by přemýšlet, zda manipulace není to jediné,
co ve vztahu k ostatním zvládá.“
Komunikace je mocným nástrojem. Z historie známe příklady, kdy se jednotlivcům podařilo zfanatizovat davy lidí svými proslovy. Kromě negativních událostí existuje mnoho pozitivních příkladů síly slova. Ať je vaše náboženské přesvědčení jakékoliv, asi se shodneme, že Ježíš, Buddha nebo Mohamed byli skutečnými historickými osobami a dokázali pozoruhodné věci. Jejich odkaz následovaly milióny jiných lidí. V době, kdy nebyl internet, noviny, televize ani rádio, kdy většina lidí neuměla číst a psát, bylo jediným komunikačním prostředkem mluvené slovo. Zmíněné osobnosti a následovníci, kteří předávali jejich učení dál, museli být skutečnými mistry slova. Nezapomeňme na obsah slov. Je také důležitý. Pravděpodobně by tyto historické postavy neměli takový úspěch, a jejich slova dlouhodobou platnost, kdyby jim šlo o vlastní prospěch či krátkodobý povrchní cíl.
Komunikace člověka doprovází celý život – od kolébky na hřbitov. Přesto se v komunikaci cíleně nevzděláváme a nerozvíjíme. Používáme komunikaci automaticky. Během života jsme se od rodičů, učitelů a okolí naučili pojmenovávat předměty, události, pocity. Nepřejali jsme jen slova a věty – ale také způsob myšlení a vnímání světa, který je typický pro naše okolí. Způsob, jakým uvažujeme, utváří vyjadřování a styl komunikace, jež používáme (hrubý, falešný, láskyplný, lítostivý, radostný). Způsob komunikace je utvářen prostředím do chvíle, kdy si vlastní komunikační styl uvědomíme. Poté se můžeme rozhodnout, zda budeme pokračovat v tom, co děláme (a jak to děláme), nebo komunikační způsob změníme. Vždy se můžeme rozhodnout změnit daný stav poté, co jsme realitu poznali a přiznali si důsledky, ke kterým vede (nejen v komunikaci).
Lidé často komunikaci zneužívají. Zaposlouchejme se do komunikace, která probíhá v našem okolí. Uvědomíme si, jak mnoho lidí zneužívá komunikaci k manipulování ostatních. Tato manipulace probíhá v mnoha případech nevědomě. Obvykle se snažíme manipulovat s myšlením lidí tím, že upravujeme způsob vyjadřování podle momentálních stavů a požadavků, které na okolí máme. Pokud jste se v uvedené charakteristice našli, máte možnost se rozhodnout pro změnu. Každý má možnost výběru – manipulovat s ostatními a sám být manipulován (obvykle nevědomě), nebo přestat manipulovat a vytvořit si komunikační sílu, jež chrání před nevědomým vmanipulováním a dodává energii se vždy vědomě rozhodnout podle svého přesvědčení.
Zejména používáme k manipulaci dva způsoby, které jsou tvořeny různými technikami a postupy. Manipulací z hlediska síly se snažíme druhého překřičet, přeargumentovat a jinak přinutit k souhlasu s naším názorem. Takřka neustále jsme pod tlakem okolí, které nás přesvědčuje o něčem, co nechceme (s čím nesouhlasíme). Může to být přímé (prodejce se snaží přesvědčit zákazníka o koupi hrnců za životní úspory), kde jsme schopni rozpoznat manipulační techniky poměrně snadno. Zrádnější je manipulace skrytá. U příkladu s hrncem nebude prodejce naléhat přímo na zákazníka, ale využije ostatní účastníky prezentace. Bude předem domluvený s někým, kdo si „na oko“ hrnec koupí. Tím strhne ke koupi ostatní. Pokud někdo bude s koupí váhat, označí ho nelichotivými přízvisky. Málokdo chce zůstat sám, nebo dokonce být zesměšněn před okolím a raději si hrnec pod tímto nátlakem koupí.
Manipulace z pozice síly je viditelná. I ve skrytější formě jde odhalit. Je typická spíše pro mužský princip. Ten ze své povahy jde přímo k cíli, proto je tento způsob manipulování jednoduchý a přímočarý. Ženský princip je v tomto směru rafinovanější, a častěji využívá manipulaci za použití lítosti – z pozice předstírané slabosti.
Představme si situace, kdy se něco nepodařilo. Víme, že jsme neudělali maximum pro zdárný výsledek. Také víme, že nám nezdar může ublížit. Pro zmírnění dopadů neúspěchu na naši osobu se snažíme vyvolat lítost u komunikačního partnera a doufáme, že pokud budeme litováni, nebude nám ublíženo (nejen po stránce fyzické). Je těžké rozpoznat, zda „provinilec“ skutečně lituje a dělá maximum pro nápravu nebo se snaží vyvolat falešnou lítost, aby „trest“ byl co nejmírnější.
Rozluštit to lze pečlivým pozorováním. Všímejme si v podobných situacích sebe i okolí. Nevyhodnocujme ukvapeně a nenechávejme se unášet rychlými emocemi. Dejme si dostatek času a poznejme, jak se každá situace vyvíjí a k jakému výsledku vede.
Každý člověk nese plnou odpovědnost za své činy. Okolí se musí naučit respektovat naše rozhodnutí a nechat nás nést důsledky konání. Stejně my respektujeme okolí a nepřebíráme odpovědnost za chyby jiných. V životě to znamená, že v kterémkoliv okamžiku máme právo se svobodně rozhodnout a udělat cokoliv. Za své rozhodnutí neseme plnou odpovědnost. Můžeme si vybrat, co uděláme (rozhodnutí), ale nemůžeme si vybrat, jak to dopadne. Přesto za výsledek, který vznikl z našeho jednání, máme odpovědnost. Ve vztahu k okolí respektujeme ostatní v jejich právu se kdykoliv rozhodnout pro určité jednání.
Uvědomujeme si, jak často přebíráme odpovědnost za cizí nezdar? Omlouváme to tím, že to děláme z lítosti. Přináší tato lítost nějaké pozitivum? Nám ne a litovanému člověku také ne, neboť si navykne, že za chyby nemusí pykat. Obvyklý příklad najdeme, když rodiče příliš pomáhají dětem, situaci jim usnadňují a přebírají odpovědnost za jejich životy. Neuvědomují si, jak mnoho dětem takové jednání ubližuje. Dokonce může jít o druh manipulace (obvykle nevědomý).
Z komunikace vypustíme veškeré formy manipulace, neboť do vzájemných komunikačních vztahů nepřináší nic pozitivního. Pokud používáme manipulaci často, a pokusíme se ji vypustit, může nastat problém, že nebudeme mít jak komunikovat. Proto nechtějme úplnou změnu komunikačního stylu okamžitě. Postupně začněme měnit způsob komunikace. Uvědomme si, že současný komunikační styl používáme mnoho let a udělat změny zabere čas.
Pro podporu změny komunikačního stylu lze využít techniku nazývanou win-win – trvalý úspěch přinese jen vítězství a zisk všech zainteresovaných stran. Neprosazujme za každou cenu své řešení a nehledejme kompromis, který je v půli cesty mezi řešením naším a komunikačního partnera. Hledejme řešení, které přijmou obě strany bez výhrad. Řešení, které je pro obě strany nejen akceptovatelné, ale obě strany z něj mají maximální prospěch, radost a spokojenost. Takové řešení může ležet uprostřed (kompromis), ale často to bude jiné řešení, které s původními požadavky komunikačních partnerů má málo společného. Přesto nás uspokojí a bude velkým přínosem.
Mgr. et. Ing. Karel Hora